Výhra, nebo prohra?

14. května 2011 v 19:41 |  Deníček
Zdravím -předem upozorňuji, že pokud nemáš ráda dlouhé proslovy, přestaň číst.-
Mmm.. Jak začít.. Taky máš někdy takový pocit se na všechno vykašlat? Utéct, schovat se tam, kde se budeš cítit v bezpečí a být tam jak dlouho budeš chtít? Proč mě tenhle pocit bezmoci pronásleduje častěji a častěji? Chci žít jiný život! Tak proč to nejde? Proč nemohu začít od začátku? Sakra, proč proboha nemůžu dostat druhou šanci? Každý má právo na další šanci, další život, další smrt.. Mám ji i já? Možná.. Je jen na člověku, aby to zjistil. Tak jsem tak přemýšlela.. Co je vlastně po smrti? Prázdno? Spánek? Nový život? Nebo snad pohádky o peklu a nebi? Kdo ví. Každý věří v něco jiného. Každý na to má jiný názor. A třeba každý má posmrtný život jinačí. To už je ale pošetilá představa..
Dál jsem přemýšlela.. Když se chce člověk vzdát života, proč někdy volí tu nejhorší smrt? Asi bych se nedokázala utopit, nebo upálit, či třeba udusit igelitem. Podle mě je jednoduší taková pistole, oběšení, prášky.. Ale co, vlastně můžeme být klidní - prý nejhorší smrt je z vyděšení!
Nemohu si to odpustit (jak bych taky mohla - tohle je blog pro ANA), přemýšlela jsem i nad tím, jaké to asi je umřít na Anorexii. Co myslíš. Je to výhra, nebo prohra? Začíná to snadně. Jednoho dne si řekneš: ,,Panenko Marie, já jsem tááák tlustá!" A začneš hubnout. Hubneš tak, jak se má. Jíš pravidelně a málo, sportuješ, děláš vše, co se doporučuje, tak proč to sakra nejde dolů?! Jsi zoufalá. Přitvrdíš. Ubereš jídlo, přidáš na pohybu. Stále nic? Vidíš. Bez ní to nejde. Bez ní to nezvládneš. Začneš koukat na blogy pro ANA. Zalíbí se Ti to. Obdivuješ to. Chceš to. Založíš si webové stránky a začneš "nový" život. Ze začátku je to těžké. Máš pořád hlad a chceš jíst. Třeba to i vzdáš. Ale neboj, ono Tě zrcadlo přiměje pokračovat. Takhle to půjde nějakou dobu. Pak si na to zvykneš.. Zvykneš si na ni. Začneš jí mít ráda. Vždyť ona je ta, co Ti pomáhá, ona je ta, co Tě nenechá ve štychu, ona je ta, co Tě dělá krásnou. Naše drahá, nejlepší přítelkyně, Anorexie. Páni.. Jak krásné je to slovo. Jen si to pomalu přečti a uvědom. Anorexie. Nic? Tak čti ještě jednou a lépe: ANOREXIE. Pořád nic? Jak smutné. Teď stačí učinit rozhodnutí, jestli je to dobře, nebo ne.. Jsme u toho.. Výhra, nebo prohra? Tvůj život utíká dál.. Ty hubneš, sice pomalu, ale jistě. Ale pořád si příjdeš tak tlustá. Jak bys taky mohla být hubená, když věříš pouze a jedině jí. Ona Tě vede tou správnou cestou, no ne?
...Jenže pak příjde vyčerpání. Už to nedáváš. A začínáš bojovat o život. Zvládneš to vůbec? Chceš to vůbec zvládnout bez ní? Chceš jí zradit? Tady je ten osudný okamžik, ten zlom ve Tvém životě. Žít - či - zemřít.
Tak co si vybereš? Prosí Tě, aby jsi ji neopustila. Vždyť co všechno pro Tebe ona udělala a ty pro ni.
Přemýšlej rychle..
Čas se krátí.
Hodiny tikají pořád stejně a pravidelně.
To Tvému srdci se mění rytmus. Spomaluje. Každou minutou.
Až přestane bít uplně. Dokázala jsi to. Neopustila jsi jí. Veřila jsi ji až do konce. Jsi hrdinka!
A teď mi, má přítelkyně, pověs. Jaké to vlastně je? Jaké to je umřít společně s Tvojí nejlepší kamarádkou? Je to výhra, nebo prohra?
Dej mi prosím vědět, protože mě to opravdu zajímá.
Spi sladce, má drahá, já budu tiše čekat na Tvou odpověď.
Tvá S.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Sára | 25. srpna 2011 v 14:49 | Reagovat

wow... to si psala vážně ty?:) je to skvělý... krásně řečený a napsaný... máš talent... jiak je to pravda a jeto težký... furt na ten článek koukám je to vážně super...!!!:)

2 evita evita | 30. září 2011 v 12:24 | Reagovat

neni to výhra!..až když stojíš úplně na kraji..tak si vzpomeneš jak tě mamka držela za ruku když si měla horečku, jak tě táta učil jezdit na kole..najednou víš že nechceš umřít, nechceš aby všichni co tě měli tak rádi žili bez tebe..až když je pozdě tak zjistíš, že ti možná lhali o tom, jak vypadá tlustej a hubenej člověk, že tě radši viděli při těle než aby se museli bát...ale dělali to jenom proto, že chtěli abys tu s nima byla napořád :)

a když přežiješ, zjistíš, že už máš jenom je...ostatní "kamarádi" odešli už když si začala hubnout...postupně se vracíš k původnímu životu..sama..

maličko musíš přibrat, už víš že umřít si vlastně asi nechtěla.. a pak potkáš přátele..opravdový, ty co tě sice neznají, ale pochopí, podrží a pomůžou zase žít..

...ale i tak si to asi zkusíš..dojít až na kraj..láka to, to znám :))  ale zamysli se..vážně chceš nakupovat v dětským textilu až na tobě začnou viset i trička XS jako hard na vytírání?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama